Martin Škabraha: Rektorovy potíže se zákonem, nebo primátorovy potíže s demokracií?

Primátorova reakce na výzvu rektora UP Jaroslava Millera ilustruje nejen postoj Martina Majora v kauze Šantovka Tower. Je také svědectvím určitého chápání politiky.

Ve výzvě k široké veřejné diskusi o výškových budovách v Olomouci není ani náznakem zpochybněno právo magistrátu úředně rozhodovat ve věcech mu příslušejících, výzva navíc míří na „všechny zúčastněné aktéry“, zjevně tedy i soukromého investora (kterému ani kladné stanovisko úřadu, jestliže ho získá, nijak formálně nebrání projevit dobrou vůli vůči odborné veřejnosti). Přesto se primátor Major ohrazuje proti „opakovaným ingerencím vedení univerzity do rozhodovacích procesů jak státní správy, tak samosprávy“.

Úřední schvalovací procesy jsou jasně vymezené zákonem a tímto způsobem chráněny proti neoprávněným „ingerencím“ ze strany kohokoliv; veřejná diskuse je tedy z principu nemůže nijak ohrozit, výzva k ní už vůbec ne. Její zahájení by bylo projevem určité politické kultury, ochoty „všech zúčastněných aktérů“ jednat demokraticky i nad uzounký rámec úředně závazných procedur. Právě tuto politickou kulturu však aktuální jednička olomoucké ODS zjevně považuje za nebezpečí.

Podle primátora je nyní jakákoliv diskuse bezpředmětná a zavání „politizací dosud zásadně apolitické akademické půdy“. Zatímco schvalovací procedury u veřejně významných staveb chápe Major v souladu s co nejstriktnějším výkladem zákonů (nedělat nic nad rámec toho, co zákon z hlediska zohlednění veřejných zájmů vyžaduje), zásadu apolitičnosti akademické půdy chápe co nejšířeji. Nestačí mu, aby byla univerzita nepolitická ve smyslu nepodporování konkrétních politických stran, což je podle – mého názoru – smysl příslušného zákona; žádá navíc, aby se zdržela komentářů k veřejně důležitým tématům.

Primátor zde nechtěně potvrzuje to, co jindy jeho strana ve stopách Václava Klause zuřivě popírá – že totiž politické je i dění ve sféře občanské společnosti, mimo samotné území zastupitelské demokracie. Aktéři občanské společnosti nemohou přijímat a vynucovat závazná rozhodnutí, mandát zastupitelů tedy nijak nezpochybňují. Účast občanské společnosti (včetně akademických institucí) představuje prostě jiný, ne však méně důležitý typ politického jednání, než je zastupitelská politika.

Jeho klíčovým rysem je požadavek na veřejné zviditelňování, projednávání a tím pádem i legitimizaci rozhodnutí, která ze zákona činí jen relativně malá skupina aktérů, jejich dopad je však daleko obecnější. Je to právě tento princip veřejného přezkoumávání, co Majorovi tak vadí. "Apolitičnost“, kterou požaduje po univerzitě, se tu nakonec rovná požadavku zachovávat pojetí politiky jako čehosi neprůhledného, zákulisního, ryze legalistického, bez hlubší demokratické legitimity. Hlas občanů má zůstat pohřben ve volebních urnách.

A konečně je pozoruhodná i následující Majorova věta: „Absurdně v této souvislosti vyznívá nabídka role nestranného průvodce veřejnou diskuzí od rektora, jehož mateřská filozofická fakulta se nedávno zcela jasně postavila proti záměru stavby výškové budovy“.

Ano, filozofická fakulta se (nejen) v osobě děkana Jiřího Lacha vyslovila proti výstavbě Šantovka Tower. Na akademické půdě je ale také samozřejmostí to, že ať už sami zastáváme jakýkoliv názor, jsme maximálně otevření jiným názorům a snažíme se je co nejpoctivěji vyslechnout, pochopit a posoudit. Je to otázka naší profesní cti. Proto není žádný rozpor mezi tím zastávat v určité kauze nějaký názor a současně nabízet půdu pro nestrannou diskusi na dané téma.

To, že pro pana Majora je to něco „absurdního“, opět jen svědčí o jeho vztahu k demokratické politické kultuře: debata je pro něho zřejmě jen nástroj k prosazení vlastní pozice, a jestliže na něco takového není velká šance, raději debatu odmítne.

Asi předpokládá, že nepřítomnost skutečně demokratické politiky se opět podaří zakrýt starou dobrou propagandou. Naštěstí přibývá lidí, kteří si uvědomují, že ty díry v demokratické fasádě už jsou příliš velké a bude třeba zaplňovat je poněkud solidnějším materiálem, než jsou billboardy na jedno použití.

 

Mgr. Martin Škabraha, Ph.D. přednáší na FF OU v Ostravě a na FF UP v Olomouci. Publikuje zejména v kulturním týdeníku A2, dvouměsíčníku Sedmá generace, v příloze Salon deníku Právo a v internetových denících Britské listy a Deník Referendum, je redaktorem vsetínského literárního čtvrtletníku Texty.