Pavel Bednařík: Odkud vítr vane

/14. 3. 2014/ S námořnickou terminologií oznámila olomoucká radnice stabilní podporu kulturním akcím ve výši 80 milionů korun. Cílem má být podpora a stabilizace zavedených „vlajkových lodí“ místní kulturní scény. Navýsost spornou otázkou zůstává jejich výběr a zdroj financování.

Dvořákova Olomouc, Přehlídka animovaného filmu, Mezinárodní varhanní festival, Academia Film Olomouc, Colores Flamencos, PASTICHE FILMZ, galerie G, Olomoucké kulturní prázdniny či projekt Stopy paměti. Tyto akce a projekty spadají do flotily vlajkových lodí, kterými se olomoucká radnice bude chlubit a vyčlení jim adekvátní podporu.

Samotné vyjmutí vybraných kulturních akcí, stejně jako uvažované zavedení víceletých grantů je jednoznačně prospěšné a chvályhodné. Rozporuplné je však upřesňující vysvětlení, ze kterého vyplývá, že každoroční garance podpory bude činit 70 % výše podpory roku předchozího. Jaká je pak záruka stabilní podpory pro akce, pro něž až třetinové snížení podpory může být kritické?

Za zamyšlení také stojí prohlášení náměstka Jana Holpucha, z něhož vyplývá, že některé akce už mezi flotilu patří, jiné jsou zatím pouze navrženy. Ani oficiální stránky města, ani Radniční listy nebo článek v MFDNES přitom nevysvětlují, jaká metoda výběru či kritéria byla uplatněna. Rozhodnutí kulturní komise? Intuice? Monitoring médií? Mezinárodní renomé?

Je stěží uvěřitelné, že by „Olomoučané, kteří byli nadšeni z nového festivalu Olomoucké kulturní prázdniny“ tvořili onen důležitý jazýček na vahách rozhodování. Uvedená letní akce měla osvěžit a oživit skomírající tradici Olomouckého kulturního léta a její vrchol, poloprázdný koncert srbské bluesové kytaristky Any Popovic v Moravském divadle, o nadšení diváků příliš nesvědčí. Pokud by kritériem výběru byl mezinárodní věhlas nebo přínos pro turistický ruch v Olomouci, některé z akcí by nekompromisně propadly.

Daleko více zarážející je ovšem informace, odkud by podle politické reprezentace města měly do kultury proudit investice. Celá flotila bude financována z peněz z hazardu, které díky vyhlášce mohou rozdělovat samotná města. Jen díky těmto prostředkům pak bylo možné navýšit tolik proklamovanou podporu kulturních akcí. Město Olomouc přitom stojí nad sociální propastí – na jednoho obyvatele zde spadá největší počet hracích automatů v ČR. V Olomouci je dle serveru www.mapyhazardu.cz  provozováno 26 % heren v rozporu se zákonem, na jednu hernu připadá 745 obyvatel (v Praze je to 2 112, v Brně 802).

A jsou to právě peníze loterijních společností a podnikatelů v hazardu, které mají provzdušnit dotační a grantovou politiku města v oblasti kultury. Zničené životy patologických hráčů, rozpadlé rodiny, konsolidační agentury a osobní bankroty jsou větrem, který fouká do plachet olomouckých kulturních akcí.

Nezbývá než se ptát, jestli je kultura skutečně takovou prioritou, jakou by dle novoročního prohlášení radních měla být. Jestli skutečně nebyly a nejsou jiné cesty a finanční zdroje, které by bylo možné použít na navýšení rozpočtu kultury (na úkor jiných stávajících priorit města). Financovat kulturní akce a organizace z hazardních peněz je nejen nemorální, ale také z dlouhodobého hlediska krátkozraké. Z čeho bude financována kultura v příštích letech, když se město zavázalo počet heren snížit ze 114 na 57?

Olomoučtí radní by se měli pro dobro podpořených akcí a organizací jasně deklarovat, z jakých zdrojů hodlají financovat své kulturní vlajkové lodi do budoucna a najít přitom takové řešení, které se obejde bez peněz z hazardu. Nebo má být signálem nové úrovně symbiózy kultury a hazardu kasino a divadlo na Šantovce? Kulturní veřejnost by jistě ráda věděla, odkud vítr pro vlajkové lodi kultury vane.

Text byl publikován 13. 3. 2014 v regionální příloze MF Dnes.

Mgr. Pavel Bednařík se věnuje dějinám filmu, kulturnímu managementu, pracuje pro MFF Karlovy Vary, přednáší a publikuje o filmu, zabývá se mimo jiné kulturní politikou a pořádáním kulturních akcí.

Narozen 1980 v Přerově. Vystudoval obor filmová věda a filosofie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Založil filmový klub PASTICHE FILMZ, v letech 2006–2007 působil jako ředitel Přehlídky animovaného filmu, v letech 2007–2011 pak jako umělecký ředitel Asociace českých filmových klubů a Letní filmové školy. Věnuje se lektorství, managementu kultury, historii a teorii filmu a filmovému vzdělávání. Od roku 2011 je členem Strany zelených.